VTIPY O MUŽÍCH A ŽENÁCH

"Představ si," svěřuje se jedna přítelkyně druhé, "přivlnila jsem se do obýváku ve svůdném polorozevřeném župánku, manžel vstal od televizoru, zorničky v očích se mu rozšířily..." "A pak?"
"Pak si šel do ledničky pro pivo."

Mladý muž zvoní u dveří a škemrá:
"Miláčku, otevři!"
"Nemohu," lituje dívka, "jsem nahá."
"Ale já jsem zde sám..."
"Ty ano," věří nevěrnice Věra, "ale já ne!"

"Helenko," táže se mladík své vyvolené, "jsem opravdu první kluk, se kterým chodíš?"
"Jistě," vzdychne dívka, "jsi opravdu první kluk, se kterým chodím, ti před tebou měli alespoň motorky!"

V Praze vyšla svého času kniha s názvem „Co vědí muži o ženách?" Jakub si knihu koupil a zvědavě ji rozevřel. Kniha měla čtyřicet stran a všechny byly prázdné.

„Ó milostivá, jak jste krásná!" „Škoda, že nemohu já říci totéž o vás." „Ale můžete, dělejte to jako já, lžete!"

„Tak jsem slyšel, že jsi vyhrál čtyřicet tisíc. Co tomu říkala Amálka?" „Ta byla tak překvapena, že úžasem oněměla." „Bože, tolik štěstí najednou!"

„To je hrozný, já si myslela, že jsi bohatý a ty nemáš ani vindru." „Ale miláčku, vždyť jsem ti před svatbou říkal, že jsi moje všecko."

„Pane, co se na mne pořád díváte?" „Jó, slečno, co mám dělat, když mi manželka zakázala dívat se na hezký ženský?"