VTIPY HOSPODSKÉ

„Pane vrchní, dejte ten palec z řízku!" Raději ne, vašnosti, on by zas mohl spadnout na zem!"

Prázdná ulice. Jen před vchodem do hostince stojí malý fiat. Z hostince vychází nejistým krokem muž. Dva kroky dopředu... krok dozadu, dva dopředu... Padá na předek stojícího auta. Těžce vstává. Dva kroky dozadu... dva dopředu... Padá na zadní část auta. Znovu vstává, několik kroků dozadu, rozbíhá se... Celým tělem padá na boční stranu stojícího auta. Nechápavě se rozhlíží a pak se vrací do hostince. Rozráží dveře a křičí do výčepu: „Chlapi, vůbec nechoďte domů. Tam je takovej provoz, že se naprosto nedá přejít na druhou stranu..

„Pane," osloví číšník při placení hosta, „v ubrusu je propálená díra, musíte to zaplatit."
„Ale já jsem nekuřák," brání se host, „já ji neudělal."
„Ha ha, to už známe; ten pán, co tu seděl před vámi, tvrdil totéž a taky zaplatil."

Pan Kouř si objednal v restauraci k večeři nadívané telecí. Čekal trpělivě půlhodinu a pak se obrátil nervózně na vrchního: „To budu čekat na večeři do rána?" „Nikoli, pane, o půlnoci zavíráme."

„Pochopte to, pane Chvostíku, po pivu se pomalu hloupne."
„Mně to nevadí. Času mám dost!"

„Nemáte, pane vrchní, něco na rožni?" „Prokristapána, děkuji," zavětřil pan vrchní a utíkal honem do kuchyně.

„Pane," nabádal strážník nachmelence časně zrána. „Už je bílý den. Proč si nejdete lehnout domů?" „Já bych šel, ale už hodinu hledám dírku k tomuhle klíči."

Hostinský radí opilému hostu:
„Zůstaňte u nás. V takovém stavu nemůžete řídit své auto. Cesta je plná zatáček.
„Pchá, zatáčky! To je maličkost. Mně dělá potíže přímý směr."