VTIPY HOSPODSKÉ

„Pane vrchní, ta káva je cítit hnojůvkou!"
„Oh, velice se vám omlouvám. Okamžitě vám přinesu jinou." „Ale, pane vrchní, tato káva je také cítit hnojůvkou!"
„Opravdu, prosím za prominutí, to je nedopatření, okamžitě vám přinesu jinou."
„Pane vrchní, nedá se nic dělat, ale i tato káva je cítit hnojůvkou!"
Číšník se zamyslel a najednou povídá: „A co kdybyste tu kávu pro změnu držel v levé ruce?"

„Co byste mi, pane vrchní, poradil dobrého?"
„Protější restauraci."

„Mohu tě pozvat na pivo? Máš čas?" „Kamaráde, času mám na šest piv."

Zapotácel se, a přesto se měl k odchodu:
„Neblázni," upozorňovali ho kamarádi. „V tomhle stavu nemůžeš přece jít domů."
„Kdo vám říká, že půjdu. Mám tu motocykl."

„Je zle, kamaráde. Co mám dělat? Sotva přijdu večer domů, vidím všude samé bílé myšky."
„Buď přestat pít, nebo si koupit kočku."

„Už se těším, jak zítra budu zase střízlivý." „Proč?"
„Jak se pak zase namažu."

„Pane vrchní, mohl bych dostat poloviční porci telecího na paprice?" „To prosím nepůjde, velmi lituji. Naše porce už nejsou dále dělitelné."

Dobrý tramp Burýšek, hrozně hladový, se dopotácel do restaurace. Klesl do židle a objednal si u číšníka guláš a pivo. Jen co dojedl, objednal si znovu guláš a pivo. Potom si otřel bradu a dal si opět guláš a pivo. Když dojedl a dopil, zavolal vrchního: „Pane vrchní, poslouchejte: Měl jsem guláš a pivo — guláš a pivo — guláš a pivo." „Hergot, přestaňte," zarazil ho vrchní. „Copak Jsem hluchej? Dvacet kaček!"