VTIPY HOSPODSKÉ

Na prvním jarním výletě si zašel mladík do restaurace a dal si gulášek. Hostinský přinesl guláš a přál dobré chutnání. Jakmile se dal host do jídla, přiběhl pejsek a koukal na hosta. Pak vrčel, štěkal a kňučel. Povídá host: „Prosím vás, pane hostinský, co je tomu psovi, že tolik vyvádí?" „Z toho si nic nedělejte. To ona potvora dělá vždycky, když někdo jí z jejího talíře."

„Pane vrchní" volá host v nádražní restauraci, „ten kousek masa už žvýkám nejmíň deset minut a ne a ne ho rozkousat!"
„Jen klidně žvýkejte dál, pane," utěšuje ho číšník, „právě hlásili, že váš vlak má třicet minut zpoždění!"

„Jak jste se mohl takhle opít?" ptali se na záchytce pana Šajbrlíka. „Upadl jsem do špatné společnosti, pane doktore. Objednali jsme si láhev koňaku, byli jsme čtyři, a pak se ukázalo, že ti tři jsou abstinenti."

„Můj muž je jako sluníčko," chlubila se jedna sousedka druhé o dovolené. „Jak to?"
„No, večer zapadne do hospody a ráno z ní vyjde."

Vrátil se host do restaurace: "Pane vrchní, vy jste mi před chvílí dal špatně zpátky na stokorunu." "Velice lituji, pane. To jste si měl stěžovat hned při placení. Teď už to, uznejte, nejde."
"Tak promiňte, že jsem vás obtěžoval. Nedá se nic dělat, dal jste mi o dvacet korun víc. Sbohem."

Myslivec si dá v hospodě karbanátky a najednou z jídla vyndá dlouhý chlup : "Pane vrchní, prosím vás, jak se takový chlup dostal do karbanátku?"
Vrchní vysvětluje: "Víte co? My máme kuchaře, který je hrozně šikovný, ale nemá jednu ruku. Tou svojí jednou rukou karbanátky nevytvaruje, tak si pomáhá podpaždím."
Myslivec: "No to snad nemyslíte vážně."
Vrchní: "Nebojte se, on má zdravotní průkaz. Ale buďte rád, že jste si nedal plněné papriky."

V restauraci sedí host. Nerozhodně se rozhlíží a nakonec volá vrchního: "Pane vrchní, přeji si to, co má ten pán vedle!" "Prosím, ale nevím, jestli vám to bude chtít dát!"

"Ta moje vymete každou hospodu."
"To tak pije?"
"Ne, ona mě hledá."