VTIPY HOSPODSKÉ

"Víš, co rozkmotří na závěr silvestrovské oslavy nejvíce lidí?" "Nevím."
"Rozdílná žízeň a společná účtenka."

"Já půjdu na maškarní za suchý krajíc chleba," říká manžel manželce.
"Proč zrovna za suchý?" diví se ona. "Abych se mohl namazat!"

"Víš, jaký je rozdíl mezi budíkem a silvestrovským oslavencem?" "To opravdu nevím."
"Když se natáhne budík, tak jde, když se natáhne oslavenec, tak zůstane ležet."

"Prosím tě, na koho čekáš na ulici v takovém mrazu?"
"Ále, ani mi nemluv! Spadla mi láhev slivovice a teď čekám, až
to zmrzne, abych to mohl zase sebrat..."

Za dvacetistupňového mrazu stojí Pepa před obchodem a popíjí lahvové pivo. Jde okolo jeho strýc a říká mu: "Jak můžeš v takovém mrazu to studené pivo pít?" "Co bych nemohl, vždyť mám rukavice!"

"V restauraci někdy pozoruji zajímavé věci." "A jaké například?"
"Že servírka většinou nepije, ale při účtování vidí dvojmo."

"Juro, máš mě rád?" "To víš, že jo, akorát je škoda, že jsem tě nepoznal dřív jak pivo!"

Z knihy přání a stížností:
Dnes jsem u vás koupil sekanou, ve které bylo zkažené maso. Postarejte se o nápravu!
Odpověď: V naší sekané nemohlo být zkažené maso, protože jsme tam dneska žádné maso nedali!

"Pane vrchní, ten řízek byl vynikající, řekněte prosím panu vedoucímu, že jsem spokojen."
"Ne tak nahlas, omylem jsem vám přinesl jeho porci!"

"Pane vrchní, dal bych si biftek."
"Nemáme."
"Tak řízek."
"Nemáme."
"Tak omeletu."
"Také nemáme."
"V tom případě mi podejte můj kabát."
"Bohužel, ten už také nemáme!"

V hospodě se nejdřív vedou jalové řeči, pak se přejde na kraviny a nakonec se probírají úplné voloviny...

Povídal jeden: „Už mě omrzelo to věčné vysedávání v hospodě. Tak jsem se oženil."
A druhý na to: „A pomohlo to?"
„Jo. Už tam zase chodím rád!"