ČERNÝ HUMOR

Rodina Novákových se chystá na dovolenou k moři. "Prosím tě, Růženko, nač si s sebou bereš ty černé šaty?" diví se pan Novák. "Jen si vzpomeň, Josífku, jak umíš plavat..."

Jdou dva kluci lesem za babičkou, jeden je slepý a druhý jednooký. Jdou a jdou, pojednou si ten jednooký nešťastně vypíchne o ostrou větev to zdravé oko. Bezradně se zastaví a zvolá: "Tak jsme došli!" "Ahoj babi," zvolá jeho kamarád.

]e jistý rozdíl mezi tím, když mají rodiče jen jedno dítě nebo dejme tomu pět. Spolkne-li jedináček kovovou pětikorunu, ujíždějí s ním vyděšeně do špitálu. Spolkne-li pětikačku pátý potomek, strhnou mu to z kapesného...

„Vidíš, Pepo, tam je ten pán, co mne včera vytáhl z moře. Měl bys s ním aspoň promluvit!"
„Není třeba, on už se mi dvakrát omlouval!"

Devadesátiletý manželský pár a jde k rozvodovému řízení, aby se dal rozvést. Právník na ně kouká a povídá jim: "Já nevím, ale stojí vám to ve vašem věku za to?"
"Jo, jo, stojí, naše spory trvají už hodně dlouho."
"No a proč jste se rozhodli rozvést až teď?
"No my jsme čekali, až umřou děti."

Pacient zemře a lékař chce jemně oznámit pozůstalé manželce tuto smutnou událost.
"Vážená paní, vysoké teploty vašeho manžela už klesly."

Pane Grundle, jaký je váš názor na nevěru?
Jsem muž morálních zásad. Než bych podvedl svoji ženu, raději ji zabiju.

Byl jsem na dovolené v Itálii, bylo tam otřesně a mrtvo.

Sedí v restauraci dáma postaršího věku, na talíři vonící řízek a váhá, váhá. U sousedního stolu pozoruje onu dámu pán a po chvíli se k ní obrátí se zdvořilou otázkou: "Promiňte, vidím, že jste v nějakých nesnázích. Mohu vám nějak pomoci?" Dáma se poněkud zardí a rozpačitě vykoktá: "Víte, zapomněla jsem si doma umělý chrup..."
"Nic lehčího," povídá pán, "s tím vám mohu vypomoci." Sáhne do kapsy a podá dámě potřebný předmět. "Příliš velký..."
"Tak snad tenhle?" navrhne soused a podá další chrup. "Příliš malý," praví po chvíli dáma a vrací onu věc pánovi.
"A co tenhle?" podává pán třetí chrup.
Dáma okusí, usměje se a dá se do jídla. Když dojí, obrátí se k laskavému sousedu s líbezným úsměvem: "Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Velmi jste mi pomohl. Vy jste jistě významný zubní lékař, specialista, že?"
"Kdepak paní," povídá ten laskavý pán, "já jsem docela obyčejný hrobník..."

Mladý právník odjel se svou matkou na dovolenou. Doma ponechali služebnou, která měla pečovat o maminčina mazlíčka - pejska Fifinku. Neuplynul však ani týden a právník dostal zprávu od služebné:
„Fifinka vylezla na terasu, spadla a zabila se."
Právník se okamžitě rozjel domů a vyhuboval služebné:
„Poslyšte, copak takhle se to dá dělat? Maminku div neranila mrtvice! Nepříjemné věci se říkají postupně. Nejdřív jste měla poslat například takovouhle zprávu: Fifinka je živa a zdráva. Pak druhou: Fifinka vylezla na terasu. A nakonec třetí: Fifinka spadla a zabila se!" Za měsíc musel právník odjet služebně do Madridu. O maminku pečovala služebná. Do týdne od ní přišel telegram: „Vaše maminka je živa a zdráva."

Jsem už dvaatřicet let ženatý, ale za všecka ta léta jsme byli s mou ženou pouze jednou stejného názoru."
„A kdy to bylo?"
„Když hořel náš dům a každý z nás se chtěl dostat ven první."